Rovnoprávné postavení zúčastněných. Viditelné společenské úspěchy

menšin a rovnoprávné vztahy mezi členy dominantní a menšinové sku–

piny dávají nové informace, na jejichž základě se pak postoje často

mění.

Příležitost k osobnímu kontaktu. Členové obou skupin se musejí osob–

ně poznat, jinak nedojde k přehodnocení.

Kontakt s nestereotypními jedinci. V každé skupině se vyskytují i ne–

stereotypní jedinci, kteří pomohou snížit předsudky stereotypním jedin–

cům. 

Společenská podpora kontaktu mezi skupinami. Jinými slovy přízni–

vé společenské klima. 

Pro výcvik interkulturních kompetencí je důležité, aby byla skupina in–

terkulturní. Právě příležitost k osobnímu kontaktu může pomoci odbourat

některé nežádoucí předsudky vůči cizincům a narušit zažité stereotypy o urči–

tých kulturách. Hlavním cílem je zejména rozvoj tolerantního postoje vůči

příslušníkům cizích kultur či menšin.

Tolerance vyjadřuje naši schopnost akceptovat odlišné názory, odlišné

chování či jiné skupiny. Člověk se nemůže zcela oprostit od svých před–

sudků a stereotypů, ale měl by se pokusit akceptovat druhé, jací jsou, a to

bez negativního hodnocení.

Diskriminace a nežádoucí zacházení

Je nutné ještě jednou zdůraznit, že přestože člověk může mít rozličné

předsudky vůči nejrůznějším skupinám, ještě se nemusí dopouštět diskri–

minace.

Lze rozlišit mezi tzv. přímou a tzv. nepřímou diskriminací. Přímá dis–

kriminace „zahrnuje méně příznivá zacházení s jedincem nebo skupinou na

základě příslušnosti k pohlaví, rase, barvy pleti atp.“, zatímco nepřímá dis–

kriminace „souvisí s okolnostmi, ve kterých nemusel být záměr diskrimi–

novat skupinu, ale navzdory tomu se diskriminace ve srovnání skupiny

s ostatními vyskytne“ (Leat, 1998, s. 173). Ne všechny projevy diskrimina–

ce lze postihnout zákonem, především tam, kde se jedná o zmíněnou nepří–

mou diskriminaci, kterou lze také označit jako latentní neboli skrytou dis–

kriminaci. 

74